Řada výzkumů již dnes dokazuje, že růst hrubého domácího produktu (HDP) nesouvisí úměrně s růstem životní spokojenosti obyvatel. Alespoň ne ve vyspělých ekonomikách západního světa, které se dostaly za takzvaný bod nasycení. Přesto je však u nás stále značně rozšířené a všeobecně akceptované ekonomické dogma které tvrdí, že vyspělost státu je potřeba měřit především a výhradně ukazatelem HDP. Jenže již v roce 2008 tehdejší francouzský prezident Sarkozy nechal sestavit komisi předních světových ekonomů a sociálních vědců, kteří pod názvem „Stiglitzova zpráva“ publikovali doporučení přesunout důraz z měření ekonomické produkce k měření životní spokojenosti.
V naší společnosti je životní spokojenost stále jaksi automaticky spojována s ekonomickou a materiální prosperitou. V historii se bezesporu jednalo o užitečný předpoklad, v dnešní době se však jedná o přesvědčení překonané, které nejen, že se nezakládá na pravdě, ale zároveň dokonce může v mnoha případech rozvoji životní spokojenosti škodit.
Zastaralý model
Předpoklad souvislosti peněz (materiální prosperity) a štěstí je do určité míry pravdivý – platí však především v chudých a rozvojových zemích, kde není dostupná základní lékařská péče, školství, dostatek jídla či funkční infrastruktura. V takových státech opravdu každé zvýšení HDP představuje zároveň i nárůst životní spokojenosti obyvatel. Toto spojení však trvá pouze do chvíle, kdy je v daném státě nasycena většina důležitých základních potřeb obyvatel (americký psycholog Maslow je nazývá primárními potřebami: základní fyziologické potřeby (hlad, spánek, …) a pocit bezpečí (materiální jistoty jako střecha nad hlavou, fungující zdravotnictví, školství, stabilní politická scéna, fungující policie atd.). V těchto státech je dosaženo tzv. materiálního zabezpečení a přestává platit přímá úměra mezi HDP a životní spokojeností. K dosažení přírůstu spokojenosti je pak vyžadováno stále více a více peněz – tento jev popsal již v roce 1974 profesor ekonomie Richard Easterlin, proto je nazýván jako Easterlinův paradox[1].
Vezměme si např. USA. Za posledních 50 let se zvýšil tamní objem HDP trojnásobně, ale životní spokojenost jeho obyvatel zůstává konstantní či dokonce mírně klesá[2]. Míra deprese se naopak zvýšila desetkrát[3], stejně jako narostla míra úzkosti[4]. To jsou zarážející fakta. Stále bohatneme, ale štěstí nám to nepřináší. Jinými slovy, bohatství a kvalita života se nerozvíjejí souběžně. (Tento příklad je citován z knihy Martina Seligmana Vzkvétání, viz dále).
Vysvětlení je několik a některá z nich popisuje ve své knize uznávaný odborník v oblasti bádání o lidském štěstí Martin Seligman[5]. Ten tvrdí, že HDP roste vždy, kdy dojde k nárůstu objemu zboží a služeb v daném státě, přičemž však není důležité, zda tento nárůst nepředstavuje zároveň i snížení životní spokojenosti jedince. Např. když dojde k autonehodě, dochází ke zvýšení HDP, když se rozvádíte, roste HDP, když nakupujete antidepresiva, zvyšuje se tím zároveň i HDP, pokud se každý den chodíte opíjet do hospody, přispíváte tím k nárůstu HDP. Všechny vyjmenované situace přispívají k růstu HDP, v žádném případě však nemůžeme tvrdit, že by zároveň zvyšovali naši životní spokojenost.
Dalším vysvětlením je fakt, že peníze zvyšují spokojenost u jedince jen do té míry, dokud mu pomáhají zabezpečit základní životní potřeby – pokud nám peníze pomohou k tomu, abychom si koupili jídlo a nehladověli, pak jistě zvýší i naši životní spokojenost a to rapidním způsobem. Pokud nám umožní zaplatit nájem a nemrznout tak na ulici, pak zvýší naší životní spokojenost neméně podstatně. Pokud však již máme co jíst a máme kde bydlet, pak nám návštěvy luxusních restaurací ani nákupy dalších statků výraznější nárůst štěstí a životní spokojenosti nepřinesou. A když, tak jen nárůst krátkodobý, kdy se zase vše po nějakém čase vrátí do starých kolejí. Jedná se o starý mechanismus, v psychologii nazývaný jako hédonistický kolotoč (angl. hedonistic treadmill nebo také hedonic adaptation) – vypozorovaná lidská tendence se i při krátkodobých výkyvech vracet k relativně stabilní úrovni životní spokojenosti[6]. Člověk se pak může dostat do bludného kruhu, kdy je hnán k neustálému nákupu nového zboží, které mu však nepřináší trvalejší uspokojení.
Od HDP k hrubému domácímu štěstí
Není proto na čase začít se ptát, jaký užitek v podobě zvýšení životní spokojenosti určité politické rozhodnutí přinese, namísto pouhého konstatování jeho přispění k nárůstu HDP? HDP je jistě užitečný ekonomický ukazatel, měli bychom však uvažovat, zda ho nedoplnit také o další indikátory. Například bychom se tedy mohli ptát, jaký vliv na životní spokojenost obyvatel bude mít vykácení parku a postavení obchodního domu, namísto pouhého zvažování ekonomického přínosu takového projektu. Stejně tak bude investice do parků a zeleně z pohledu nárůstu HDP vždy sporná, přestože je pozitivní vliv vegetace na životní spokojenost nesporný[7]. Seligman dále trefně podotýká, že pokud vše, co sledujeme a měříme, je pouze materiální růst, potom i politika je a bude především o tom získat co nejvíce peněz, namísto skutečné snahy o zvyšování životní spokojenost nás všech.
Životní spokojenost již můžeme s různými odchylkami měřit (odvětví psychologie zabývající se mimo jiné i touto problematikou se nazývá Pozitivní psychologie), a lze předpokládat, že nástroje k tomu určené se budou stále zdokonalovat. Již v roce 2008 tehdejší francouzský prezident Sarkozy nechal sestavit komisi předních světových ekonomů a sociálních vědců, kteří pod názvem „Stiglitzova zpráva“ publikovali doporučení přesunout důraz z měření ekonomické produkce k měření životní spokojenosti[8]. Na základě těchto doporučení jak Sarkozy ve Francii, tak i Merkelová v Německu, pověřili statistické úřady svých zemí o začlenění těchto zjištění do svých dalších aktivit[9].
Měli bychom se i my zamyslet nad tím, o co nám v životě vlastně jde a jaké cíle sledujeme. Často se v novinách dočteme, že abychom se stali technologickou velmocí, musíme spolupracovat s Čínou, postavit iStore v centru Prahy, nerozhněvat si důležité lidi na důležitých místech, nekritizovat Huawei, nescházet se s Dalajlámou a podobně. Otázka však zní – proč bychom měli toužit po tom, stát se technologickou a materiální supervelmocí? Ve světle stále přesvědčivějších vědeckých důkazů nám to více štěstí ani vyšší míru životní spokojenost nepřinese. Technologickou supervelmocí je mimo jiné např. Čína, a tu jen málokdo, snad kromě našeho prezidenta, může považovat za vzor.
Vladimír Matoušek
Zdroje:
[1] Easterlin, Richard (1995). „Will Raising the Incomes of All Increase the Happiness of All“. Journal of Economic Behavior and Organization. 27 (1): 35-48.
[2] Ed Diener, & Martin E. P. Seligman. (2004). Beyond Money: Toward an Economy of Well-Being. Psychological Science in the Public Interest, 5(1), 1-31. Retrieved from http://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=edsjsr&AN=edsjsr.40062297&site=eds-live&authtype=shib&custid=s7108593
[3] Robins, L. N., Helzer, J. E., Weissman, M. M., Orvaschel, H., Gruenberg, E., Burke, J. D., & Regier, D. A.. (1984). Lifetime Prevalence of Specific Psychiatric Disorders in Three Sites. Archives of General Psychiatry, 41(10), 949–958. https://doi.org/10.1001/archpsyc.1984.01790210031005
[4] Twenge, J. M. (2000). The age of anxiety? The birth cohort change in anxiety and neuroticism, 1952–1993. Journal of Personality and Social Psychology, 79(6), 1007-1021. http://dx.doi.org/10.1037/0022-3514.79.6.1007
[5] Seligman, M. (2014). Vzkvétání: Nové poznatky o podstatě štěstí a duševní pohody. Brno: Jan Melvil Publishing.
[6] Brickman; Campbell (1971). Hedonic relativism and planning the good society. New York: Academic Press. pp. 287–302. in M. H. Apley, ed., Adaptation Level Theory: A Symposium, New York: Academic Press. Viz také např. Rosenbloom, Stephanie (August 7, 2010). „But Will It Make You Happy?“. The New York Times.
[7] Houlden, V., Weich, S., Porto de Albuquerque, J., Jarvis, S., & Rees, K. (2018). The relationship between greenspace and the mental wellbeing of adults: A systematic review. PLoS ONE, 13(9), 1–35. https://doi.org/10.1371/journal.pone.0203000
[8] Stiglitz, J., Sen, A., Fitoussi, J. (2009): Report by the commission on the measurement of economic performance and social progress. Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat/documents/118025/118123/Fitoussi+Commission+report
[9] Urban, P. (2016). Věda o well-being – několik (více méně kritických) poznámek. Československá psychologie, vol. LX, Supplement 1, 13-21.
